
Potíže, které vrcholí až po skončení zátěže, jsou typické. Dá se jim z velké části předejít, a ne omezením tréninku.

Posilování křečové žíly nezpůsobuje. Silnější lýtko je naopak to nejúčinnější, co pro ně člověk sám udělá.

Plochá noha, kterou má člověk odjakživa a která nebolí, není problém k řešení. Rozhoduje, jestli něco dělá, ne jak vypadá.

Otvor ve stěně se cvičením nezavře. Posilování ale kýlu ani nezpůsobuje, pokud pro ni není ve stěně předpoklad.

Zablokovaná záda přijdou u banální činnosti a bolí víc, než odpovídá tomu, co se stalo. To je běžné a uklidňující.

Rozhoduje, jestli bolest jde pod koleno. Bolest, která končí v hýždi, bývá jiného původu, i když je stejně nepříjemná.

Nejsilnější je pravidelnost, ne intenzita. A chuť cvičit obvykle přichází až během pohybu, ne před ním.

Šetření nepomáhá, postupné zatěžování ano. Úplné vysazení tréninku není potřeba skoro nikdy.

Většina potíží vzniká z toho, že se kloub pod zátěží zakloní dozadu. Srovnat ho do linie s předloktím řeší hodně.

Rozhoduje obtížnost, ne počet. Chodit obden bez potíží je v pořádku, chodit denně s dlouhým tlačením není.