Squash ve Frýdku-Místku: kde si zahrát a co o něm platí

12. 7. 2026

Výměna trvá třikrát déle než v tenise. A tři čtvrtiny lidí, kteří na kurtu zemřeli, měly předem varovné příznaky.

Squash je ve Frýdku-Místku sport, který tu spíš byl, než je. Místní klub zrušil soud v roce 2019 a obě squashová centra, která se ve městě dají dohledat, mají dnes nefunkční weby.

Je to přesná zmenšenina toho, co se stalo s českým squashem jako celkem. A přitom se za pár let bude hrát na olympiádě.

Jak to ve městě doopravdy vypadá

Tohle je jediná část článku, kde musím být opatrný, a řeknu proč.

Ve Frýdku-Místku působil registrovaný squashový klub, který byl v roce 2019 zrušen soudem jako neaktivní spolek. To je doložitelné z veřejného rejstříku.

Ze dvou squashových center, která ve městě katalogy vedou, je jedno přímo označené jako neaktivní provozovna. Obě mají dnes nefunkční internetovou doménu, ověřoval jsem to. Jeden ze záznamů má navíc v každém katalogu jinou adresu, což bývá známka zastaralých údajů opisovaných mezi weby.

K tomu město ve svém přehledu sportovišť žádné squashové zařízení jmenovitě neuvádí, squash se tam objeví jen v souhrnné větě.

Poctivý závěr tedy zní: squash se ve Frýdku-Místku možná ještě někde hraje, ale spolehnout se na to nedá. Kdo si chce zahrát jistě, musí za město. Před cestou se v každém případě vyplatí zavolat předem.

Kde si zahrát v dosahu

Naštěstí je nejbližší spolehlivá varianta opravdu blízko.

Ve Frýdlantu nad Ostravicí je centrum sportu se třemi klimatizovanými kurty. Jejich boční stěny jsou posuvné, takže se na nich dá hrát i čtyřhra, což je u squashe vzácnost. Je to jediné zázemí v bezprostředním okolí, které se dá ověřit přímo u provozovatele.

V Ostravě je nabídka výrazně širší, několik center po dvou až šesti kurtech, a sídlí tam i squashová akademie, tedy jediná doložená možnost, jak se squash organizovaně naučit.

Dál se hraje v Třinci, kde jsou dvě centra, v Kopřivnici a v okrese i ve Fryčovicích, kde je squash součástí menšího relaxačního areálu.

Proč squashových kurtů ubývá

Frýdecko-místecký příběh není výjimka, je to celostátní vzorec.

První squashový kurt na našem území vznikl až v roce 1989 v pražském hotelu a asociace vznikla o tři roky později. Pak přišel boom. Podle výzkumu si squash do roku 2001 zkusil přes milion Čechů a vzniklo přes sto center se čtyřmi stovkami kurtů.

Dnes sdružuje asociace zhruba padesát klubů a odhaduje se kolem padesáti tisíc pravidelně hrajících. Pro srovnání měřítka: Anglie má přes osm tisíc kurtů.

Ta čísla pocházejí z oborového portálu, ne přímo od asociace, takže je berte jako orientační. Směr je ale zřetelný a Frýdek-Místek ho ilustruje učebnicově: klub zrušený soudem a centrum s mrtvou doménou.

A přitom bude na olympiádě

Tady je zajímavý protipohyb.

Squash bude mít olympijskou premiéru v roce 2028 v Los Angeles. Mezinárodní olympijský výbor ho schválil spolu s kriketem, baseballem, flag footballem a lakrosem.

Jedna věc se v populárních textech uvádí špatně. Pavouk byl později zmenšen na šestnáct hráčů v mužské i ženské dvouhře, ne na dvaatřicet, jak se původně zvažovalo. Kvalifikace povede pěti různými cestami.

Co squash klade za nároky

Tady je jedno číslo, které squash odlišuje od všech ostatních raketových sportů.

Průměrná výměna trvá zhruba osmnáct sekund a čistý hrací čas tvoří skoro sedmdesát procent zápasu. Pro srovnání, v tenise i v badmintonu trvá výměna kolem pěti až sedmi sekund a čistý hrací čas je zhruba třetina.

Z toho plyne všechno ostatní. Průměrná tepová frekvence se drží mezi osmdesáti a devadesáti procenty maxima a nad devadesáti procenty maxima stráví hráč zhruba dvě třetiny zápasu. Spotřeba kyslíku vychází kolem osmdesáti šesti procent osobního stropu a laktát kolem osmi milimolů, tedy výrazně výš než u tenisu.

Squash tedy není sport krátkých výbuchů s dlouhými pauzami. Je to dlouhá zátěž blízko stropu, ze které se během hry prakticky nedá vydechnout.

Nejnáročnější sport světa? Ne tak docela

Squash se běžně označuje za nejnáročnější sport vůbec. Data na to odpovídají zajímavě.

Standardní tabulka metabolických ekvivalentů dává soutěžnímu squashi hodnotu dvanáct a obecnému squashi něco přes sedm. To je nejvíc ze všech raketových sportů, badminton i tenis jsou níž.

Jenže stupnice sahá zhruba k osmnácti, kde je třeba běh na lyžích. Squash je tedy nejnáročnější mezi raketovými sporty, ne mezi sporty vůbec.

A ještě jedna věc stojí za zmínku. Rozdíl mezi soutěžním a rekreačním squashem je téměř dvojnásobný. Hodnota dvanáct platí pro zápas, ne pro hodinu na kurtu s kamarádem.

Poctivé je dodat, že přímé srovnání se moc dělat nedá. Nejnovější přehled fyziologie raketových sportů squash vůbec neobsahuje, protože za dvanáct let nenašel jedinou vhodnou studii.

Kde se squashisté zraní

Čísla o úrazovosti se mezi studiemi liší tak extrémně, že žádný průměr nemá smysl.

Metaanalýza z letošního roku sloučila dvanáct studií a došla k tomu, že metodická nejednotnost znemožňuje stanovit důvěryhodné číslo. Rozpětí mezi studiemi je zhruba padesátinásobné.

Co jednoznačné je, je rozložení podle oblastí.

Oblast	Podíl zranění
kotník	21 až 30 %
lýtko a bérec	21 až 27 %
bederní páteř	13 až 37 %
koleno	8 až 21 %
celá horní končetina	8 až 19 %

Ten poslední řádek je nejzajímavější. Na rozdíl od tenisu, kde vede loket a rameno, je squash především zátěží pro dolní končetinu a pro bederní páteř. Horní končetina je až daleko za nimi.

Mechanismus je dán prostorem. Oba hráči se pohybují ve stejném malém poli, brzdí na malé ploše a dělají hluboké výpady. Postup po výronu popisuje text o výronu kotníku a návratu k zátěži, co na bederní páteř funguje, rozebírá text o cvicích na bederní páteř.

I ve squashi rozhoduje příprava. Trénujte v Amazing fitness ve Frýdku-Místku.

Oči a míček menší než očnice

Tohle je nejlépe doložené téma celého squashe a mechanismus je nepříjemně logický.

Soutěžní míček má průměr čtyřicet milimetrů. Je tedy menší než kostěný vstup do očnice, takže se náraz nerozloží na okraj očnice jako u většího míče a energie jde přímo na oční bulvu. Typickým následkem je krvácení do přední komory, odchlípení sítnice nebo zlomenina očnice.

Australský průzkum uvádí, že čtvrtina dotázaných hráčů zažila za kariéru aspoň jedno oční poranění. Ochranné brýle přitom používalo jen osm procent z nich. V jiném souboru je nosil pravidelně jeden hráč ze šesti set.

Squash je přitom v tomhle ohledu napřed před ostatními sporty. Ochrana zraku je povinná pro juniory do devatenácti let už od konce devadesátých let a ve čtyřhře musí brýle nosit všichni hráči po celou dobu hry, protože na kurtu jsou čtyři lidé místo dvou.

Srdce a jeden údaj, který stojí za zapamatování

Squash má pověst sportu, u kterého se umírá. Podívejme se, co za tím doopravdy stojí.

Klasická britská práce popsala šedesát úmrtí spojených se squashem. Průměrný věk byl šestačtyřicet let, drtivá většina zemřelých byli muži a v jednapadesáti případech z šedesáti šlo o ischemickou chorobu srdeční. Čtrnáct z nich mělo známou hypertenzi.

A teď to nejdůležitější, co by si měl odnést každý, kdo squash hraje po čtyřicítce. Pětačtyřicet z těch šedesáti lidí mělo předem varovné příznaky, nejčastěji bolest na hrudi.

Zásadní výhrada k té studii ale patří. Je to série případů bez populačního jmenovatele, takže z ní nejde spočítat, jak velké to riziko vlastně je. Říká, kdo umíral a proč, ne jak často.

Rozumné vyznění: squash je krátká a velmi intenzivní zátěž, kterou typicky vyhledávají muži středního věku po delší pauze. Úmrtí na kurtu jsou téměř vždy projevem už existující, ale nerozpoznané choroby, ne následkem squashe samotného. Co pohyb dělá s tlakem, rozebírá text o tom, jak souvisí vysoký tlak a posilování.

Přehřátí, o kterém se nemluví

S předchozím tématem souvisí jedna věc, kterou hráči podceňují.

U elitních hráčů se při zápase popisuje teplota tělesného jádra mezi devětatřiceti a čtyřiceti stupni. Nad osmatřicet a půl přitom klesá síla, vytrvalost i příjem kyslíku a zhoršuje se koordinace a rovnováha.

Kurt je uzavřená prosklená krabice, kde se teplo nemá kam ztratit. Na kurtu bez klimatizace je to reálný faktor, zvlášť u starších, méně trénovaných a těžších hráčů. Není náhoda, že se u squashových center klimatizace zdůrazňuje.

Proč squash tolik bolí druhý den

Kdo si po pauze zahraje squash, obvykle to pozná ještě za dva dny. Má to svůj důvod.

Squash kombinuje tři věci, které se jinde potkávají zřídka. Hluboké výpady s brzdivou prací stehen, prudké změny směru na malé ploše a k tomu téměř nepřetržitou zátěž po celou dobu hry.

Brzdivá práce svalu, tedy ta, při které sval pracuje a zároveň se prodlužuje, přitom dělá největší svalovou bolest se zpožděním. U squashe jí je plná každá výměna, protože každý výpad se musí zastavit.

Praktický důsledek je jednoduchý. Návrat ke squashi po delší pauze se nedá odbýt jednou hodinou týdně naplno. Rozumnější je začít kratšími hrami a přidávat postupně, protože právě lýtko a bérec, kde vzniká čtvrtina zranění, na tohle doplácejí nejvíc.

Silová příprava, kde data chybí

Tady musím být upřímný o tom, co nevíme, protože to je většina.

Žádná intervenční studie silového ani plyometrického tréninku přímo na squashistech se nedohledala. Co existuje, jsou korelace, a ty jsou překvapivé.

S výkonem ve squashi nejsilněji koreluje rychlost na laktátovém prahu, dál schopnost opakovaných sprintů a změna směru. Vysoko je i spotřeba kyslíku.

A teď to nečekané. Výskok, tedy klasické měřítko výbušnosti, s výkonem ve squashi prakticky nekoreluje vůbec. To je proti intuici u sportu plného výpadů a zrychlení.

Poctivý závěr: u squashe rozhoduje vytrvalostní základ a schopnost opakovat sprinty, ne maximální výbušnost. Doporučení posilovat se opírají o přenos z jiných sportů a o prevenci zranění, ne o squashová data. Základ popisuje text o plyometrii a výbušnosti.

Jak by vypadal doplňkový týden

Obsah plyne z toho, kde squash zatěžuje a kde má prokazatelnou vazbu na výkon.

Na prvním místě stojí vytrvalostní základ, protože ten s výkonem koreluje nejvíc. Dál brzdivá práce ve výpadu, jednostranná práce nohou a stabilita kotníku, tedy prevence tam, kde vzniká čtvrtina až třetina zranění.

K tomu vytrvalost vzpřimovačů zad kvůli bederní páteři, která je u squashe druhou nejzatíženější oblastí. Jak to poskládat, popisuje text o tom, jak si sestavit tréninkový plán.

Co o squashi neplatí

Ke squashi se váže jedno velmi rozšířené tvrzení, které v původním zdroji vůbec nestojí.

Známá dánská studie o délce života přiřazuje raketovým sportům největší přínos ze všech. Squash v ní ale vůbec nefiguruje. Sledovala tenis a badminton, ne squash.

Přenášet ta čísla na squash je běžná, ale nepodložená zkratka. A i u sportů, které studie skutečně sledovala, jde o pozorování, ne pokus, a sami autoři velkou část efektu přisuzují tomu, že se hraje ve dvojici.

Šest věcí, které stojí za rozmyšlení

1. Volejte předem. Ve městě se na dostupnost squashe spolehnout nedá, nejbližší jistota je ve Frýdlantu nad Ostravicí.
2. Nečekejte krátké výbuchy. Výměna trvá kolem osmnácti sekund a míč je ve hře skoro sedmdesát procent času.
3. Je vám přes čtyřicet a máte pauzu? Squash je jedna z nejintenzivnějších zátěží, jaké se dají začít hrát z ničeho nic.
4. Bolí vás někdy na hrudi? Většina lidí, kteří na squashovém kurtu zemřeli, měla předem varovné příznaky.
5. Zvažte ochranné brýle. Míček je menší než očnice, takže energie jde přímo na oko.
6. Trénujte vytrvalost, ne výskok. S výkonem ve squashi koreluje laktátový práh, výskok prakticky vůbec.

Co si z toho odnést

Squash ve Frýdku-Místku je dnes spíš vzpomínka než nabídka. Klub zrušil soud a obě centra mají nefunkční weby, takže kdo si chce zahrát jistě, jede do Frýdlantu nebo do Ostravy.

Škoda to je, protože fyziologicky je squash mezi raketovými sporty na vrcholu. Výměna je třikrát delší než v tenise a hráč stráví dvě třetiny zápasu nad devadesáti procenty maximální tepové frekvence.

Právě proto si zaslouží dvě věci, které se u něj podceňují: ochranné brýle a poctivost vůči vlastnímu srdci, když se člověk po letech vrací.

Časté otázky

Dá se ve Frýdku-Místku hrát squash?

Spolehnout se na to nedá. Místní klub byl v roce 2019 zrušen soudem a obě squashová centra, která katalogy ve městě vedou, mají dnes nefunkční weby.

Kde je nejbližší jistota?

Ve Frýdlantu nad Ostravicí, kde jsou tři klimatizované kurty s posuvnými stěnami umožňujícími i čtyřhru. Širší nabídku má Ostrava. Jak se tělo jednostrannému sportu přizpůsobí, rozebírá text o tom, jak spolu souvisejí jednostranné sporty a asymetrie těla.

Je squash nejnáročnější sport?

Mezi raketovými sporty ano, mezi sporty celkově ne. A rozdíl mezi soutěžním a rekreačním squashem je téměř dvojnásobný.

Co se ve squashi zraní nejčastěji?

Kotník a lýtko, k tomu bederní páteř. Horní končetina je až daleko za nimi, což squash odlišuje od tenisu.

Proč jsou u squashe důležité ochranné brýle?

Míček je menší než kostěný vstup do očnice, takže se energie nárazu nerozloží a jde přímo na oko. Pro juniory a pro čtyřhru je ochrana povinná.

Je pravda, že se u squashe umírá?

Náhlá úmrtí na kurtu jsou popsaná, průměrný věk byl šestačtyřicet let a téměř vždy šlo o nerozpoznanou srdeční chorobu. Tři čtvrtiny zemřelých měly předem varovné příznaky.

Jak má squashista trénovat v posilovně?

Intervenční studie na squashistech neexistují. Korelace ale ukazují, že rozhoduje vytrvalostní základ a opakované sprinty, zatímco výskok s výkonem prakticky nesouvisí.