Jednostranné sporty a asymetrie těla

20. 1. 2026

Hranice deseti procent pochází z rehabilitace po operaci kolena. Jako měřítko rizika nebyla nikdy ověřena.

Kdo hraje tenis, squash nebo házenou, má jednu polovinu těla jinou než druhou. Vidí to v zrcadle a čte, že si tím kazí záda a koleduje si o zranění.

Většina toho strachu stojí na jednom čísle, které do téhle situace vůbec nepatří. Projdeme si, co je naměřené, co je normální adaptace a co se s tím má a nemá dělat.

Co jednostranný sport s tělem udělá

Rozdíly jsou naměřené a nejsou malé. Nejlépe je to prozkoumané u tenistů a u baseballových nadhazovačů.

Devítiměsíční sledování šestačtyřiceti mladých tenistů ve věku sedmi až čtrnácti let, kteří trénovali aspoň čtyři hodiny týdně, našlo rozdíl v obsahu kostního minerálu mezi pažemi devět až třiadvacet procent. Největší přírůstek asymetrie nastal u dívek před pubertou a u chlapců v jejím začátku.

U svalů je to podobné. U profesionálních tenistů je celkový objem svalstva dominantní paže zhruba o třináct procent větší, u lidí, kteří nehrají, jsou to tři procenta. U jednotlivých svalů jde rozdíl výš, u supinátoru předloktí se uvádí přes padesát procent.

U baseballových nadhazovačů se měří i tvar kosti. Pažní kost házející paže má větší torzi a výrazně vyšší odolnost proti krutu, řádově o polovinu. Kost se tedy nejen zesílí, ona se přestavuje.

Trup jde opačným směrem, než čekáte

Tohle je nález, který si laická představa neumí srovnat, a přitom je docela dobře doložený.

U tenistů je přímý břišní sval jako celek výrazně větší než u lidí, kteří nehrají. Větší polovina je ale ta nedominantní, a to o zhruba třetinu. Podobně vychází hluboký ohybač kyčle, který je o něco větší také na nedominantní straně, zatímco u nesportujících kontrol je to naopak.

Dává to smysl, když si člověk představí úder. Ruka pohyb provádí, ale trup na druhé straně ho brzdí a drží. Zatížená je tedy obě strany, jen každá jinak.

Praktický dopad: věta „posílím druhou ruku, aby to bylo srovnané“ je zjednodušení, které o těle jednostranného sportovce neříká skoro nic.

Kostní část je z velké části trvalá

Sval je plastický, přibývá a ubývá podle toho, co s ním děláte. Kost se chová jinak.

U žen z raketových sportů vyšel přínos hry pro kost zhruba dvojnásobný, pokud začaly hrát před nástupem dospívání nebo v jeho průběhu, než když začaly později. Pětileté sledování pak ukázalo, že i po výrazném poklesu tréninku rozdíl mezi pažemi zůstal: dvaadvacet procent u těch, které začaly kolem desátého roku, a deset procent u těch, které začaly až po pětadvacítce.

U baseballistů se to sledovalo až za kariéru. Házení pevnost pažní kosti zhruba zdvojnásobilo a po ukončení se ztratil hlavně přírůstek hmoty, zatímco zhruba polovina přírůstku velikosti kosti a třetina přírůstku pevnosti zůstala celoživotně.

To je důležité obrátit. Kostní asymetrie z dětského sportu není poškození, ale zisk na jedné straně, a ten zisk vydrží. Co kostem prospívá obecně, rozebírá text o tom, jak souvisí kosti, osteoporóza a silový trénink.

Rozhoduje, v kolika letech člověk začal

Tohle je věc, která se u asymetrie skoro nezmiňuje, přitom vysvětluje většinu rozdílů mezi lidmi.

Kost reaguje na zátěž nejsilněji v době, kdy roste. U hráček raketových sportů vyšel přírůstek kostní hmoty zhruba dvojnásobný u těch, které začaly hrát před nástupem dospívání nebo během něj, proti těm, které začaly později. Průměry skupin klesaly plynule s tím, o kolik později člověk začal.

Z toho plyne rozdělení, které stojí za to si zapamatovat. Kdo začal jako dítě, má asymetrii větší a natrvalo. Kdo začal jako dospělý, má ji menší a z větší části svalovou, tedy vratnou.

Systematický přehled patnácti studií na tenistech potvrzuje, že kostní minerál je na dominantní straně vyšší napříč věkovými skupinami i u seniorů. Co ale zatím nikdo nezkoumal, je vliv objemu tréninku a délky praxe, takže na otázku „kolik hraní je potřeba, aby to bylo vidět“ odpověď nemáme.

Odkud se vzala hranice deseti procent

Tohle je jádro celého článku. Číslo, kolem kterého se všechno točí, pochází z úplně jiné situace.

Práce z roku 1991 na sedmašedesáti pacientech po ruptuře předního zkříženého vazu zavedla posuzování jednonohých skokových testů v procentech vůči zdravé noze. Odtud se v rehabilitaci vžilo, že se má rozdíl stlačit pod deset procent, než se člověk vrátí ke sportu.

Ten práh se pak přenesl na zdravé sportovce jako obecné měřítko rizika. Jako obecný práh rizika ale nikdy ověřený nebyl. Systematický přehled výpočtů a prahů z roku 2021 uvádí, že hranice deset až patnáct procent se sice běžně používá, ale často bez odpovídající opory, a že asymetrie dvacet procent a víc se u zdravých lidí vyskytuje běžně.

Přibývá k tomu ještě jedna potíž. Různé práce počítají asymetrii různými vzorci, takže stejné číslo v různých studiích neznamená stejnou míru rozdílu.

Předpovídá asymetrie zranění?

Na tuhle otázku existuje poctivá odpověď a zní: nevíme, a spíš ne tak, jak se říká.

Systematický přehled shrnul osmadvacet prospektivních studií, tedy takových, kde se nejdřív měřilo a pak se čekalo, kdo se zraní. Zhruba polovina souvislost našla a zhruba polovina ne.

Typ testu	Nalezená souvislost se zraněním
jednonohé skokové testy	pět studií ze šesti
testy dynamické rovnováhy	zhruba šest z patnácti
síla a výkon	rozporné

Autoři přehledu to uzavírají tak, že nekonzistentnost nálezů neumožňuje formulovat jasná doporučení. To není totéž jako „asymetrie nevadí“, ale je to hodně daleko od „nad deset procent se zraníte“.

Samotné měření je nestabilní

Než začnete cokoli srovnávat, stojí za to vědět, jak spolehlivé to číslo vůbec je.

Variabilita opakovaných měření se napříč testy pohybuje zhruba mezi čtyřmi a čtrnácti procenty. Když je běžná asymetrie u sportovců osm až patnáct procent, znamená to, že podstatná část naměřeného rozdílu je šum, ne vlastnost člověka.

A ještě jedna věc. Asymetrie mění směr podle testu. Týž člověk vyjde v jednom testu slabší vlevo a v jiném slabší vpravo. Kdo si udělá jeden test a začne podle něj dohánět jednu stranu, může dohánět tu silnější.

Zhoršuje asymetrie výkon?

Tady je odpověď jasnější než u zranění a je rozdělená podle pohybu.

Metaanalýza jedenácti studií na necelých třech stovkách sportovců našla u výskoku žádný vztah, tedy nulu. U změny směru a u sprintu vyšel malý, ale statisticky významný negativní vztah, korelace kolem 0,2.

Všechny zahrnuté studie byly pozorovací, takže z nich neplyne, že by zmenšení asymetrie výkon zlepšilo. Jen to, že rychlejší sportovci bývají o něco symetričtější.

Kompenzační cvičení: co je a co není doložené

Tady je potřeba rozlišit dvě různá tvrzení, protože každé má jinou oporu.

Že cílený jednostranný trénink asymetrii zmenší, doložené je. Randomizovaná studie na třiceti vysoce trénovaných házenkářkách přidala k běžnému tréninku šest týdnů jednostranné odporové a plyometrické práce třikrát týdně. Asymetrie stehenního svalstva klesla zhruba ze třinácti na osm procent a u zadní strany stehna ze sedmnácti na osm.

Že to sníží počet zranění, doložené není. Ta studie zranění vůbec nesledovala a nenašel jsem žádnou, která by u raketových sportů měřila, jestli kompenzační cvičení sníží úrazovost. Jak se s jednostrannými cviky pracuje v posilovně, popisuje text o jednostranných cvicích.

Nejpoctivěji se prevence testovala u ramene v házené a výsledky jsou rozporné. Klastrová randomizovaná studie na šesti stovkách elitních hráčů nižší riziko ramenních potíží našla, pozdější studie na podobně velkém vzorku žádný efekt nenašla, a má to přímo v názvu.

Rameno: nejde o asymetrii, jde o vzorec

U házené, volejbalu, tenisu a dalších přehazujících sportů se rameno dlouhodobě přestaví, a to je normální.

Posun rozsahu pohybu, tedy méně vnitřní rotace a víc zevní, je adaptace, ne porucha. Za problematický se běžně bere deficit vnitřní rotace kolem osmnácti až dvaceti stupňů proti druhé straně, jenže i tenhle práh je zpochybňovaný.

Dvě metaanalýzy z téhož roku došly k opačnému závěru. Menší z nich, na osmi stovkách sportovců, malou souvislost se zraněním našla. Větší, na víc než dvou tisících, ji nenašla u žádné z měřených veličin.

Užitečnější je proto jiný pohled. Prospektivní sledování dvou stovek elitních házenkářů přes celou sezonu ukázalo, že riziko snižuje větší celková rotační pohyblivost a silnější zevní rotátory, zatímco zjevná porucha souhry lopatky ho výrazně zvyšuje. Co za bolestí ramene bývá, rozebírá text o bolesti ramene v posilovně.

Zkřiví tenis dítěti záda?

Tohle je nejčastější obava rodičů a odpověď je docela uklidňující.

Průřezová studie porovnala sto dva dvanáctiletých tenistů s dvěma stovkami školních kontrol. Úhel rotace trupu, kterým se skolióza měří, vyšel u tenistek 3,2 stupně proti 2,8 stupně u nehrajících a u chlapců 2,8 proti 2,6. To je rozdíl v pásmu chyby měřidla. Souvislost mezi tenisem a bolestmi zad se nenašla žádná.

Doložené riziko u páteře je jinde a týká se vrcholových juniorů. Kombinace rotace, záklonu a velkého objemu se u nich pojí s únavovými změnami bederní páteře, ne se skoliózou. Kolik sportu dítě unese, rozebírá text o silovém tréninku u dospívajících.

U rekreačního hráče to nikdo neměřil

Tohle je poctivá mezera, kterou je potřeba přiznat, protože se týká většiny čtenářů.

Prakticky celá literatura o kostní a svalové asymetrii pracuje s elitními a juniorskými hráči, kteří trénují čtyři a více hodin týdně. Nenašel jsem žádná data o lidech, kteří hrají jednou nebo dvakrát týdně rekreačně.

Podobně chybí čísla u squashe, badmintonu, stolního tenisu, boxu a volejbalu. Měřený materiál je hlavně z tenisu, baseballu a házené, a přenášet ho jinam je odhad, ne doklad.

Praktický dopad: kdo hraje jednou týdně, nejspíš řeší problém o řád menší, než o jakém čte. Uváděné rozdíly jsou horní hranice u lidí, kteří sportu věnovali dětství a mládí, ne popis běžného hráče.

Šest vět o asymetrii, které nesedí

1. „Nad deset procent rozdílu je riziko.“ Ten práh pochází z rehabilitace po operaci kolena a jako obecné měřítko rizika nebyl nikdy ověřen.
2. „Asymetrie znamená, že se zraním.“ Z osmadvaceti prospektivních studií našla souvislost zhruba polovina, u testů rovnováhy spíš menšina.
3. „Symetrie je normální stav.“ Osm až patnáct procent rozdílu je u sportovců běžné a dvacet a víc má i řada zdravých lidí.
4. „Silnější je ta strana, kterou hraju.“ Na paži ano, na trupu ne. Břišní sval i ohybač kyčle bývají u tenistů větší na druhé straně.
5. „Tenis nebo házená zkřiví páteř.“ Měřený rozdíl v rotaci trupu proti nehrajícím dětem je zlomek stupně.
6. „Kompenzační cvičení mě ochrání před zraněním.“ Zmenší naměřenou asymetrii, to ano. Že tím klesne počet zranění, doložené není.

Co z toho plyne pro člověka, který hraje

Praktický závěr je jednodušší a méně děsivý, než jak se o asymetrii obvykle mluví.

Silový trénink vedle jednostranného sportu má smysl, ale ne proto, že by srovnával strany. Má smysl proto, že klubový trénink na sílu nemá čas, že posílí i to, co sport nezatěžuje, a že dá kostem zátěž, kterou hra sama nepokryje.

Co z literatury vychází nejlépe, je práce na rozsahu pohybu ramene a na síle zevních rotátorů u přehazujících sportů, protože tam prospektivní data souvislost ukazují. A jednostranné cviky obecně, ne kvůli symetrii, ale protože se u nich lépe hlídá technika a méně se schová slabší strana.

Co naopak nemá smysl, je měřit se na jednom testu a podle jednoho čísla dohánět jednu stranu. Sport, u kterého je jednostrannost nejvíc vidět, rozebírá text o tom, co obnáší tenis ve Frýdku-Místku, a nejkontaktnější z nich text o házené ve Frýdku-Místku.

Časté otázky

Je normální mít jednu ruku silnější?

U jednostranného sportu ano a rozdíl bývá výrazný. U profesionálních tenistů je objem svalstva dominantní paže zhruba o třináct procent větší.

Od jakého rozdílu mezi stranami mám něco řešit?

Žádná ověřená hranice neexistuje. Běžně uváděných deset procent pochází z rehabilitace po operaci kolena a pro zdravé sportovce validované nebylo.

Zvyšuje asymetrie riziko zranění?

Data jsou rozporná. Z osmadvaceti prospektivních studií našla souvislost zhruba polovina, nejčastěji u jednonohých skokových testů.

Srovná se asymetrie, když přestanu hrát?

Svalová část ano, ta je plastická. Kostní část ne, zhruba polovina přírůstku velikosti kosti zůstává celoživotně.

Mám posilovat slabší stranu víc?

Jednostranné cviky dávají smysl, ale ne kvůli honbě za symetrií. Naměřený rozdíl mění směr podle testu, takže se snadno dohání ta silnější strana.

Způsobuje tenis u dětí skoliózu?

Podle měření ne. Rozdíl v úhlu rotace trupu proti nehrajícím dětem je zhruba půl stupně, což je v pásmu chyby měření.

Co má smysl dělat u ramene?

Hlídat celkovou rotační pohyblivost a sílu zevních rotátorů. Prospektivní data ukazují, že obojí se pojí s nižším rizikem ramenních potíží.

Platí to i pro mě, když hraju jednou týdně?

Nejspíš v mnohem menší míře. Naměřená data pocházejí od hráčů se čtyřmi a více hodinami týdně, u rekreantů podobná měření chybí.

Zlepší se mi výkon, když asymetrii srovnám?

Doložené to není. U výskoku nevyšel žádný vztah, u sprintu a změny směru jen slabý, a všechna data jsou pozorovací.