Volejbal ve Frýdku-Místku: kluby, zranění a příprava

3. 6. 2026

Nejvíc skoků nedělá smečař, ale nahrávač. A osmdesát procent podvrtnutých kotníků je recidiva, ne smůla.

Volejbal je ve Frýdku-Místku sport s nejvyšší soutěžní úrovní ze všech, které se ve městě hrají. A je rozdělený zajímavě: dívčí a ženský volejbal drží jeden klub, chlapecký a mužský druhý.

Volejbal přitom není hlavně o výskoku, jak to vypadá z hlediště. Čistá hra tvoří jen menší část zápasu a nejvíc skoků nedělá smečař, ale nahrávač, i když jsou jeho skoky nejnižší. Co u přehazujících sportů s ramenem souvisí s rizikem, rozebírá text o tom, jak spolu souvisejí jednostranné sporty a asymetrie těla.

Kolikrát volejbalista vyskočí

Měření na elitních hráčích rozbíjí představu, že skáče hlavně smečař.

Post	Skoků na set	Průměrná výška
nahrávač	zhruba 32	0,45 m
blokař	zhruba 21	0,55 m
smečař	zhruba 14	0,58 m

Nahrávač naskáče víc než dvakrát tolik co smečař, ale jeho skoky jsou nejnižší a nejméně intenzivní. Smečař skáče nejmíň, zato nejvýš.

Podle typu akce vychází útok kolem 0,65 metru, blok kolem 0,56, podání kolem 0,50, nahrávka kolem 0,40 a příjem kolem 0,32. Právě útok a blok nesou nejvyšší relativní intenzitu, a tedy i největší zátěž při dopadu.

Kolik se ve volejbalu vlastně hraje

Nejpřesnější data máme z plážového volejbalu, kde se analyzovalo přes sedm tisíc výměn.

Průměrná výměna trvá zhruba devět a půl sekundy a poměr zatížení k odpočinku vychází zhruba jedna ku dvěma a půl. Zápas trvá kolem pětačtyřiceti minut, ale čistá hra z toho zabere jen zhruba třináct minut.

Volejbal je tedy série velmi krátkých maximálních akcí prokládaných delšími pauzami. Z toho plyne i to, co se má trénovat: ne dlouhé kardio, ale schopnost opakovaně vyskočit a doskočit bez ztráty kvality.

Kde se volejbalisté zraní

Volejbal patří k dobře zmapovaným sportům, protože mezinárodní federace sleduje zranění na turnajích systematicky.

Čtyřletý sběr dat z mezinárodních turnajů uvádí zhruba jedenáct zranění na tisíc odehraných hodin, z toho necelé čtyři s výpadkem ze hry. Pořadí lokalizací je jednoznačné: kotník tvoří zhruba čtvrtinu všech zranění, koleno zhruba šestinu, dál prst nebo palec a bederní páteř.

Dvě zjištění z toho stojí za pozornost. Senioři měli zhruba dvojnásobné riziko proti juniorům a mezi muži a ženami na této úrovni rozdíl nebyl. Ve vysokoškolské soutěži v USA přitom ženy vyšší úrazovost měly, zhruba o polovinu. Rozdíl podle úrovně soutěže je tedy větší než rozdíl podle pohlaví.

I ve volejbalu rozhoduje síla. Trénujte v Amazing fitness ve Frýdku-Místku.

Kotník a jedno pravidlo, které se neujalo

Kotník je ve volejbalu problém číslo jedna a jeho mechanismus je velmi specifický.

Většina úrazů vzniká u sítě po doskoku z bloku nebo útoku, typicky došlápnutím na nohu soupeře nebo spoluhráče. Norská kohorta našla zhruba jedno podvrtnutí na tisíc hodin celkově, ale v zápase byla úrazovost skoro čtyřnásobná proti tréninku.

Nejsilnější číslo z té práce je jiné. Sedmdesát osm procent zraněných mělo v anamnéze aspoň jedno předchozí poranění téhož kotníku. Podvrtnutí kotníku ve volejbalu není náhoda, je to recidiva.

Zajímavá je i slepá ulička. Vzhledem k tomu, že se úrazy dějí u střední čáry, navrhli výzkumníci pravidlo, které by kontaktu u čáry bránilo. Otestovalo se na jediném turnaji, výrazně zvýšilo počet přestupků a narušilo plynulost hry, takže se dál nezkoumalo. Postup po výronu popisuje text o výronu kotníku a návratu k zátěži.

Ortéza, nebo trénink

Tohle je otázka, na kterou existuje překvapivě jasná odpověď, jen s jednou podmínkou.

Metaanalýzy ukazují, že ortéza riziko recidivy výrazně snižuje, u dříve zraněných sportovců řádově o desítky procent. U lidí bez předchozího podvrtnutí se ale incidence v řadě studií nezměnila. Ortéza tedy není preventivní opatření pro každého, je to opatření po zranění.

Sloučená data navíc nenašla po roce rozdíl mezi ortézou a nervosvalovým tréninkem. Obojí funguje srovnatelně, jen trénink navíc zlepšuje i výkon. A samotný prevenční program dokázal v prospektivním sledování snížit počet akutních podvrtnutí ve volejbalu zhruba na polovinu.

Skokanské koleno

Volejbal drží v téhle diagnóze nelichotivé prvenství mezi sporty.

Mezi elitními sportovci je prevalence patelární tendinopatie u volejbalistů kolem pětačtyřiceti procent, u basketbalistů kolem třiceti. Mezi neelitními sportovci jsou čísla výrazně nižší, u volejbalu kolem čtrnácti procent. Rozhoduje tedy objem skákání, ne sport sám o sobě.

Doložené rizikové faktory jsou nižší věk, vyšší výška a hmotnost, nadměrný objem a frekvence tréninku, tvrdost povrchu a vzorce odrazu a dopadu. U mužů je skokanské koleno výrazně častější než u žen, u neelitních sportovců téměř dvakrát. Co za bolestí kolena obvykle stojí, rozebírá text o bolesti kolen při cvičení.

Co na skokanské koleno funguje

Tady je několik doložených věcí a jedna, která překvapí.

Randomizovaná studie na elitních volejbalistech porovnala dvanáctitýdenní program brzdivých dřepů na šikmé desce proti dřepům na nízkém schůdku. Šikmá deska dopadla po roce lépe. Další randomizovaná práce porovnala kortikoidní injekci, brzdivé dřepy a těžký pomalý silový trénink: těžký pomalý silový trénink měl dobrý krátkodobý i dlouhodobý efekt a provázelo ho i zlepšení nálezu na šlaše.

A teď to překvapivé. Přehledy uvádějí, že všechny tři formy silového tréninku jsou proveditelné během sezony a že se sportovec kvůli nim nemusí přestat hrát. Otázka, jestli je vůbec správné hráče ze sportu stahovat, je v literatuře otevřená.

Rameno smečaře a nerv, o kterém se neví

Tohle je nejméně známá kapitola volejbalu a zároveň ta nejzajímavější.

U elitních volejbalistů se opakovaně popisuje poškození nervu, který zásobuje jeden ze svalů rotátorové manžety. Uváděná čísla se pohybují zhruba mezi třinácti a třiceti třemi procenty, což je nejvyšší výskyt mezi sporty vůbec. Projevuje se ztenčením svalu na lopatce.

Klinicky nejdůležitější je ale něco jiného. Hráči typicky neudávají bolest ani pokles výkonu, takže stav uniká pozornosti a najde se náhodou. Postižení bývá omezené na jediný sval, což výkonu ve smeči tolik nevadí.

Novější práce navíc nachází nižší výskyt než studie z osmdesátých a devadesátých let a dává to do souvislosti se změnou techniky podání. Jak manžeta funguje, popisuje text o rotátorové manžetě.

Omezená rotace v rameni

Druhá věc, kterou má smečař skoro vždycky, je ztráta vnitřní rotace na hrající straně.

U dospívajících volejbalistů se popisuje zhruba u dvou z pěti hráčů. Sama o sobě to není nemoc, je to adaptace na opakované nadhlavové údery a část rozsahu se přesune do zevní rotace.

Rozhoduje až míra. Hráči s bolestí ramene měli ztrátu vnitřní rotace zhruba patnáct stupňů proti devíti u hráčů bez obtíží, a hlavně větší rozdíl v celkovém rozsahu rotace mezi stranami. Právě ten celkový rozsah je citlivější ukazatel než samotná vnitřní rotace.

Doporučení z literatury je posilovat zadní část rotátorové manžety, protože to koriguje nepoměr mezi zevní a vnitřní rotací na smečující straně. Co bolest ramene obvykle způsobuje, rozebírá text o bolesti ramene v posilovně.

Silová příprava k volejbalu

Volejbal má v tomhle nezvykle dobrá data, protože výskok se dá měřit přesně.

Metaanalýza čtrnácti randomizovaných studií našla u plyometrického tréninku střední až velký účinek na výšku výskoku, a to napříč typy skoku. U samotného smečařského výskoku byl efekt dokonce nejvyšší. Přínos se ukázal u mužů i žen a i u programů s relativně nízkým objemem.

Druhá metaanalýza na téměř sedmi stech hráčích přidala zlepšení sprintu, změny směru i maximální síly, a to už po šesti týdnech. Jedna věc z ní stojí za zapamatování: hráči od zhruba šestnácti let zlepšili výskok výrazně víc než mladší. U dětí tedy plyometrie není prioritou.

Základ popisuje text o plyometrii a výbušnosti.

Jak by vypadal doplňkový týden

Vedle tréninků v hale zbývá na posilovnu jedna až dvě jednotky, a to stačí.

Jádro tvoří dřep nebo tlak nohama, ohyb v kyčli a krátký skokový blok zařazený na začátek, dokud jste odpočatí. K tomu dvě věci specifické pro volejbal: brzdivá práce na kolenní šlachu, tedy pomalé dřepy s důrazem na spouštění, a práce na zadní části manžety a na lopatce.

Objem držte nízko. Hlavní zátěž pro kolena i pro rameno je v hale, ne v posilovně. Jak to poskládat vedle oddílu, popisuje text o tom, jak si sestavit tréninkový plán.

Volejbal u dětí

Český volejbal má pro nejmenší propracovaný systém, který se jmenuje barevný minivolejbal.

Má pět barevných stupňů a postupně přidává obtížnost. Ve žlutém, oranžovém a červeném hrají dva hráči v poli, v zeleném a modrém tři. A mění se i forma hry: žlutý stupeň je vlastně přehazovaná, červený už plynulá hra prsty a modrý plná plynulá hra.

Zařazení jde zhruba podle školních tříd, od prvních ročníků po sedmou třídu. Nad minivolejbalem pak navazují kategorie od mladších žáků přes starší žáky, kadety a juniory. Logika je stejná jako u dětského fotbalu nebo tenisu: méně hráčů na menším hřišti znamená víc doteků s míčem na jedno dítě. Co se ví o posilování v dospívání, rozebírá text o silovém tréninku u dospívajících.

Jak upravují pravidla pro děti ostatní sporty, shrnuje přehled o tom, jak vypadá sport pro děti ve Frýdku-Místku.

Co volejbal udělá s rekreantem

Data jsou zatím útlá, ale to, co je, vypadá dobře.

Randomizovaná studie na mužích středního věku s rekreačním volejbalem v malých formách, dva až tři tréninky týdně, našla zlepšení LDL cholesterolu a klidové tepové frekvence. Druhá randomizovaná práce na netrénovaných mužích zjistila po dvanácti týdnech pokles hmotnosti a zlepšení kondičních testů.

Poctivé je dodat dvě omezení. Obě studie zahrnuly pouze muže a obě byly krátké. Pro ženy a pro seniory srovnatelná data chybí. Co pohyb dělá s cholesterolem obecně, rozebírá text o cholesterolu a pohybu.

Zajímavá je ještě jedna stopa. Velké japonské sledování lidí nad pětašedesát let našlo souvislost mezi hraním volejbalu či basketbalu v dospívání a vyšší hustotou kostí ve stáří. Je to ale jen souvislost z pozorování, ne důkaz příčiny.

Pět otázek, které si položit před výběrem

1. Jde o dívku, nebo o chlapce? Ve městě je scéna rozdělená, dívčí volejbal drží jeden klub, chlapecký druhý.
2. Jde o dítě do zhruba sedmé třídy? Pak patří do barevného minivolejbalu, ne rovnou na velké hřiště.
3. Podvrtli jste už někdy kotník? Pak dává ortéza smysl. Bez předchozího zranění doložený přínos nemá.
4. Bolí vás koleno při doskoku? Brzdivé dřepy fungují a kvůli nim se nemusí přestat hrát.
5. Chcete vyskočit výš? Plyometrie to doloženě umí, ale nejlepší efekt má zhruba od šestnácti let.

Kde se dá ve Frýdku-Místku hrát

Volejbalová scéna ve městě je rozdělená podle pohlaví a obě větve míří vysoko.

TJ Sokol Frýdek-Místek drží dívčí a ženskou větev. Ženy hrají nejvyšší českou soutěž, tedy extraligu, a klub k tomu vede starší a mladší žačky. Domácí zápasy se hrají ve sportovní hale u základní školy na Pionýrů, které se ve městě říká šestka. Tu halu provozuje sama škola, ne město.

Green Volley je naopak klub chlapecký a mužský, s mužským A týmem a s mládežnickými kategoriemi od juniorů přes kadety a žáky až po přípravkový projekt pro nejmenší. Jeho junioři získali mistrovský titul a metodicky klub vede bývalý reprezentant a olympionik Přemysl Kubala. Klub se prezentuje i pod názvem Green Volley Beskydy.

Hala Polárka, kterou provozuje městská společnost Sportplex, je primárně zimní stadion. Po položení podlahy přes led je ale připravená i na míčové sporty včetně volejbalu a má k tomu víceúčelový sál. Volejbal na Polárce a volejbal v hale u šestky jsou tedy dvě různá místa s různými provozovateli.

Beach volejbal je v areálu Olešná, přístupný veřejnosti s rezervací, míč se dá půjčit na recepci. Provoz je sezonní, zhruba od června do konce září podle počasí. V blízkém okolí stojí za zmínku klub v Raškovicích, jeden z nejstarších u nás, který má antukové i beachové kurty a halu a bere děti už od školního věku. Ostatní sporty ve městě rozebírají další texty v rubrice Sport.

Co si z toho odnést

Volejbal je ve Frýdku-Místku dostupný na nejvyšší úrovni pro dívky i pro chlapce a pro nejmenší přes barevný minivolejbal.

Fyzicky je to opakované skákání s krátkými výměnami. Kotník a koleno nesou většinu rizika a u obou platí, že se dá riziko doloženě snížit, ne jen o něm mluvit.

Nejlevnější věc, kterou může volejbalista udělat, je brzdivá práce na kolenní šlachu a posilování zadní části ramene. Obojí zabere pár minut a obojí má za sebou randomizované studie.

Časté otázky

Kde se dá ve Frýdku-Místku hrát volejbal?

Ve městě jsou dva kluby, jeden dívčí a ženský, druhý chlapecký a mužský. Hraje se hlavně v hale u základní školy na Pionýrů.

Hraje se ve městě nejvyšší soutěž?

Ano, ženy hrají extraligu. Je to nejvyšší soutěžní úroveň ze všech sportů, které se ve městě hrají.

Kde je beach volejbal?

V areálu Olešná, veřejně přístupný s rezervací a s možností půjčit si míč na recepci. Provoz je sezonní.

Od kolika let děti začínají?

Barevný minivolejbal začíná zhruba v prvních ročnících základní školy. Konkrétní věk pro nábor je nutné ověřit přímo u klubu.

Co je barevný minivolejbal?

Systém pěti barevných stupňů, který postupně přidává obtížnost. Začíná přehazovanou ve dvou hráčích a končí plynulou hrou ve třech.

Kdo ve volejbalu naskáče nejvíc?

Nahrávač, a to víc než dvakrát tolik co smečař. Jeho skoky jsou ale nejnižší a nejméně intenzivní.

Co se ve volejbalu zraní nejčastěji?

Kotník, tvoří zhruba čtvrtinu všech zranění. Většina úrazů vzniká u sítě po doskoku, došlápnutím na nohu jiného hráče.

Má smysl nosit ortézu na kotník?

Po předchozím podvrtnutí ano, riziko recidivy snižuje výrazně. U hráčů bez předchozího zranění se ale incidence v řadě studií nezměnila.

Co je skokanské koleno?

Přetížení šlachy pod čéškou. Mezi elitními volejbalisty ho má zhruba každý druhý, mezi rekreanty výrazně méně.

Musím se skokanským kolenem přestat hrát?

Podle přehledů nutně ne. Silový trénink je proveditelný během sezony a otázka, jestli sportovce stahovat, je v literatuře otevřená.

Proč mám omezenou rotaci v rameni?

Je to běžná adaptace na opakované údery nad hlavou, u dospívajících ji má zhruba každý třetí. Rozhoduje až míra a rozdíl v celkovém rozsahu.

Zvýší posilovna můj výskok?

Ano, plyometrický trénink má na výšku výskoku doložený střední až velký efekt. Nejlépe funguje zhruba od šestnácti let výš.